Velice častá otázka, občas prostřídaná „Od čeho začnem?“ Nebývá to úplně totéž. Jako hudební laik jsem si o tom musel udělat nějakou představu, netvrdím, že je úplně přesná:

Hraje se v určité tónině (např. C), což je jednak stupnice (C dur), jednak příslušná sada akordů (C, F, G, Ami, Dmi, Emi plus některé „sedmičkové“ – C7, F7, G7, E7).

Tónina se v notách pozná podle předznamenání, tj. počtu křížků nebo béček na začátku notové osnovy. Protože ale hrajeme vesměs bez not, jen z oakordovaných textů, určujeme tóninu podle akordů, obsažených v té které písni. Téměř 100% platí, že poslední akord je ten, který určuje tóninu (velmi často, ale ne vždycky, bývá shodný s prvním akordem). Aby to nebylo úplně jednoduché, tak autoři si často „půjčují“ akordy z jiných tónin, nebo i během skladby změní tóninu (třeba v refrénu) a zase se vrátí (nebo nevrátí) zpátky.

Nám ukulelistům patrně nejvíc vyhovuje hrát v tónině Cdur. Zde používané akordy jsou jednoduché, lehce chytatelné, obvykle se je naučíme jako první a měníme je po paměti. Ovšem běda, pokud se dáme dohromady s kytaristy, nebo ještě hůře se zpívajícími kytaristkami. Některé písničky v C jim kupodivu vyhoví, ale většina je pro ně posazena moc nízko (to je strašné huhlání…) nebo naopak vysoko (zkus vytáhnout to vysoké C, ty chytrej…). Většinou nezbývá než se přizpůsobit, a to znamená transponovat do příznivější polohy. Leckdy stačí přejít do tóniny D (2 #), což je velice snadno realizovatelné nasazením toho nejjednoduššího kapodastru na druhý pražec od ladících knoflíků, a pořád hrát „jako v C“, nebo prostě změnit akordy. Velmi často je používaná tónina G (1 #), zvlášť v lidové nebo country muzice. Tam nezbývá, než akordy změnit. Někdo to dokáže „online“ v hlavě, někdo čmárá na papír. Moderní doba umožňuje použití výpočetní techniky, takže vhodným programem v tabletu nebo v mobilu lze pohodlně měnit tóniny odkudkoliv kamkoliv (zkuste také odkazované songy v našem playlistu).

Abych si tyhle věci dokázal zapamatovat, používám hodně zjednodušenou fintu, kterou jsem vyčetl někde na internetu:

Pořadí tónin je určené počtem křížků. Začínáme od tóniny C, která je základní a nemá žádný křížek, bude to tedy poloha nula:

Křížky:   0 – 1 – 2 – 3 – 4 – 5
Tóniny:  C – G – D – A – E – H

To si lze zapamatovat takto:

  • G napíšeme jedním tahem – jeden křížek.
  • D napíšeme na dvakrát – záda a bříško – dva křížky
  • A napíšeme na třikrát – každou stranu stříšky a spojení – tři křížky
  • E napíšeme na čtyřikrát, to je jasné – čtyři křížky
  • H se dá rozdělit na pět čárek – pět křížků

Pozorný čtenář se ale zeptá – a kde je F? OK, pravda, zprvu to nedošlo ani mně. Po tónině H totiž následuje tónina F#, a to už se dostáváme do složitějších akcí. Takže si uvědomíme, že tónina F je s jedním béčkem pod tóninou C, použijeme tedy stupeň -1 a máme to (snad) kompletní:

-1 – 0 – 1 – 2 – 3 – 4 – 5
 F – C – G – D – A – E – H

Tuto řadu písmen je potřeba si zapamatovat (i v noci ze spaní)!

Při transponování z určité polohy pak měníme akordy vždy o tolik kroků a v tom směru, o kolik a jak se posunula tónina. Takže z C do G přijdou změnit akordy o jeden krůček doprava takto:

C na G (to dá rozum), F na C, G na D, D na A, A na E a E na H,
přitom typy akordů zůstanou nezměněné: (z G7 bude D7, z Dmi bude Ami, z E7 bude H7 atd.).

Hudebníci se tomu asi budou smát, neboť vědí, že tzv. „kvartový kruh“ níže to řeší  mnohem elegantněji. Ale pro mě jako začátečníka je to takto poměrně dobře zapamatovatelné.

kruh

Akce
  • Nyní nemáme žádné plánované akce
AEC v1.0.4
Návštěvy
0047917