Ježíšek 2013 mi tedy přinesl pod stromeček první ukulele. Do limitu 2000 Kč se vešel ještě slušný tapecírovaný obal a ladička. Nyní jsem měl rok na to, abych zvládl základy a ty slíbené koledy. Naladil jsem struny G-C-E-A a začal jsem stažením lidovek na tři akordy od pana Šárka. Akordy jsem se naučil celkem rychle, ale hraní mi moc nešlo. Prostě rytmus mi nic moc neříkal. Naštěstí mám v blízkosti kamarádku Lídu, která výborně zpívá a hraje (nejen) na kytaru. Ta mi dala první lekce, ale upřímně řečeno moc jsem z toho nepochytil. Na kytaru se přece jenom hraje trochu jinak, to za prvé, a za druhé jsem zkraje nevěděl co dřív – držet a měnit akordy, hrát rytmicky, do toho ještě zpívat… Nicméně během jara jsem Šárka jakž takž zvládl a o koledy bylo tím pádem postaráno. Lidovky mě ale moc nebavily, takže jsem začal stahovat, tisknout a zkoušet známější country, folkové a popové písničky. Vždy jsem si zkusil nějakou zahrát a pokud to šlo, zařadil jsem ji do papírového zpěvníku. Vyhýbal jsem se pro mne obtížným akordům, např. H nebo Hmi. Celkem brzy jsem tam měl hodně přes 100 písniček a kamarádka obracela oči v sloup : „No ty si teda troufáš…“. Prostě toho bylo hodně a nic pořádně.

V červnu jsem jel na tři týdny do lázní Slatinice na rehabilitaci po onkologické operaci. Tam to nabralo trochu jiný spád, „kulturní Helenka“ vyhecovala mě a kamaráda Standu, že jsme začali hrát spolu, on na půjčenou kytaru, já na to své ukulele, a dali jsme dohromady jakýsi lázeňský song, který jsme párkrát předvedli při různých posezeních. Posléze se k nám přidal další kytarista Olda s dvanáctistrunkou a docela by nám to šlo nebýt toho, že jsem si nešťastně utrhl šlachu na levém prsteníku a v tu ránu bylo po hraní. Ještě nás navštívila kamarádka Lída od nás a další kamarád kytarista Pepa z blízkých Loučan, takže kultura kvetla, bohužel (nebo bohudík) bez mé aktivní účasti. Památkou na lázně mi je pamflet, který spískal kdo jiný, než kamarád Standa.

Lázeňský ráj skončil a v červenci se konal v Úněticích u Prahy druhý Český Ukulele Festival. Tam jsem nemohl chybět. S prstem v dlaze to nebylo na hraní, ale poslech profíků mi teprve otevřel oči, co za nástroj vlastně mám a co se z toho dá vyloudit. Bylo to něco úžasného. A k dovršení všeho pozitivního jsem se v neděli dopoledne na lavičce „u Vietnamky“ seznámil s Vaškem, kterému od té doby říkám „kapelník“. Vznikla myšlenka založení nějaké české amatérské ukulele skupiny, která nakonec vyústila ve zdejší UkeTeam.

Zbytek roku po doléčení prstu (už se ale úplně nenarovná) jsem věnoval tréninku pod vedením Lídy, zahrál jsem si ještě velmi nedokonale s loučanským Hanákem Pepou, a nakonec jsem si opravdu s naší Verčou zahrál pár koled pod vánočním stromkem.

Výsledkem roku 2014 byl takový mírně poučený laik, dá se říct muzikantské embryo. Ale byl jsem chycený drápkem a bylo zřejmé, že mě to jen tak nepustí.

Akce
  • Nyní nemáme žádné plánované akce
AEC v1.0.4
Návštěvy
0051923