Celý rok 2015 jsem hudebně vyrůstal jako dříví v lese. Sice to bylo, alespoň pro mne, celkem zábavné, ale přece jenom s pokračujícím časem jsem začínal cítit, že to není to pravé ořechové. Moji spolubojovníci mi zřejmě nechtěli kazit nadšení, které se mě zmocnilo po rozlousknutí základního tajemství, že se levou mačká a pravou trsá, ale přece jenom se začaly objevovat kritické připomínky. Tak jsem si řekl, hele, to chce učesat, odstranit pár zlozvyků, poradit se s odborníky, prostě přihlásit se do kurzu ukulele. Volba byla jednoduchá, internet a zmínka Bena Andersona v Úněticích mě přivedly k Pavlíně Vargové do Veritas Learning v Brně-Židenicích. Do začátečnického kurzu se mi už nechtělo a také paní lektorka po krátké zkušební návštěvě naznala, že bych asi mohl do mírně pokročilých. Zásluhu na tom určitě neměl předvedený můj výkon, ale spíš, že navštívila tyto stránky…

Vyčkal jsem tedy na dokončení začátečnického kurzu a 11.11. v 18.30 nastoupil… a už mi bylo jasné, že nastupuji do rozjetého vlaku, visím na stupátku, držím se jednou rukou, jedna noha ještě šmátrá po nástupišti a z okének vagónu se na mne smějí dvě, vlastně tři děvčata, každá s ukuleletem v ruce. Opět jsem zjistil, že nic neumím. Inu, hrají se rozložené akordy, opět nemám souhru levé a pravé ruky, o rytmu se mi ani nezdá, neumím vybrnkat ani stupnici Cdur, o tom, že bych si snad dovolil zpívat při hraní nemluvě. Shodou okolností byl první týden po první lekci nabitý nepříjemnými událostmi stran zdraví mého i mých bližních, takže jsem si vážně zahrával s myšlenkou, že snad radši s kurzem skončím. Ale bylo mi líto pro mne výhodného termínu, a taky že bych přišel o výborné spolužačky, které se projevily jako kamarádky od prvního okamžiku, a toho si jako zasloužilý pradědek musím vážit. Takže Dášo, Eliško a naše výborná lektorko Pavlíno, já to nevzdám a snad do toho vlaku nakonec naskočím. Když se zadaří, bude to i vaše zásluha.

Akce
  • Nyní nemáme žádné plánované akce
AEC v1.0.4
Návštěvy
0055882