aneb „Jak jsme si zahráli na fesťáku“

V sobotu dopoledne jsme se vypravili do Únětic. Program festivalu začínal až po poledni, workshop jsme neměli objednaný žádný, takže jsme nemuseli spěchat. Určující byl odjezd autobusu z „kulaťáku“ v Dejvicích. Ten jsme chvíli hledali, ale vše dopadlo dobře a o půl dvanácté jsme byli na místě.

V pivovaru ještě probíhaly přípravy, tak jsme se vydali do hospůdky U Lasíků trochu se občerstvit a okouknout prostředí druhého veřejného mikrofonu. Posezení ve stínu v domáckém prostředí bylo příjemné, občo taky a tak jsme vytáhli nástroje a opět si zahráli.

Nakonec to dopadlo tak, že jsme ten druhý mikrofon ani nevyužili. K Lasíkům jsme se už nevrátili, sledovali jsme hlavní program a nakonec i vystoupili na veřejném mikrofonu přímo v pivovaru. Ten byl k dispozici v přestávce mezi koncerty.

Naše celkem neočekávané vystoupení se seběhlo tak, že nás oslovila zpěvačka paní Andrea (nebo Petra?) Kubátová, jestli bychom nebyli ochotni ji doprovodit při jejím vystoupení. Náš kapelník na to, jak jinak, okamžitě kývl. Sešli jsme se stranou, abychom se zkusili domluvit a trochu sehrát. Vašek byl samozřejmě okamžitě v obraze, ale já koukal jak tydýt. Vůbec mě nenapadlo, že bych hrál taky, vždyť tyhle bluesovky jsem nikdy ani nezkoušel hrát. Ale kapelník zavelel: „Jsi doprovod, tak budeš hrát se mnou!“ „A co jako mám proboha hrát?“ „To je jednoduché, dvanáctku od C.“ „Co to je?“ „No akordy znáš, tak je budeš střídat pořád dokola v bluesovém rytmu, konečně budeš hrát podle mě.“ „No nazdar!“ Ale kapelník se poslouchá, tak jsme šli na to. Přidala se k nám ještě Barča s perkusními špejlemi.

Po zkušebním zahrání pár taktů byli kapelník i zpěvačka spokojeni, tak se šlo na pódium. Sundal jsem si buhvíproč klobouk, snad aby mi při té námaze náhodou nespadl, Vašek narychlo zapnul nahrávač, položil ho jen tak na pódium (proto jsou v nahrávce slyšet hlavně jeho boty…), výdech, nádech a hrálo se. Kupodivu na nějakou trému nebyl čas. Koukal jsem na Vaškovo uke a snažil se držet daný rytmus, po předehře se do toho opřela zpěvačka (mikrofon neměla nazkoušený, takže se asi bála trochu víc přidat), následovala mezihra, sloka, dohrávka, konec nebyl sice bůhvíjaký, ale obecenstvo bylo asi spokojené, takže potlesk a šlo se na další, tentokrát rychlou improvizačku. Ta se mi hrála o dost líp, zpěvačka zpívala naplno, rytmus byl pěkně podporovaný Barčinými špejlemi, uteklo to ani nevím jak a byl konec, opět potlesk a vzájemné poděkování.

Několik fotografií z našeho vystoupení pořídil pan Tomáš Starý z Únětic, viz zde:
1, 2, 3, 4, další uveřejnil KrasoVhled na Facebooku: 5, 6. Děkujeme!

Byl jsem z toho natolik v šoku, že jsem to ještě alespoň hodinu vydýchával. Vašek byl náramně spokojený, vlastně jsme ani s vystoupením přímo v pivovaru nepočítali. Minulý rok tam totiž žádné veřejné pódium nebylo, takže se hrálo jen tak u stolu v hospodě. Takže jsme počítali spíš s těmi Lasíky. Ale po tomhle jsme se tam už nevypravili. Sledovali jsme ostatní, trochu si i zatancovali a večer jsme se spokojeně vrátili do Prahy.

Akce
  • Nyní nemáme žádné plánované akce
AEC v1.0.4
Návštěvy
0051926